Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 08. července 2010 čj. 1 Afs 39/2010 (žalobce: ŘEZPOF spol. s r.o.) uvedl (právní věty takto zdůraznil systém ASPI):
Správce daně je v souladu s § 31 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, povinen prokázat, že o správnosti účetnictví daňového subjektu existují vážné a důvodné pochyby. Pokud namísto toho požaduje, aby daňový subjekt předkládal další důkazy na podporu svých tvrzení, je jeho postup v rozporu se zákonem.
Tento judikát tedy může být užitečný tehdy, pokud správce daně po předložení účetnictví (typicky v rámci daňové kontroly) po podnikateli požaduje další prokazování, aniž by ovšem správce daně předtím unesl své důkazní břemeno dle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu, tedy aniž by prokázal skutečnosti vyvracející správnost a věrohodnost podnikatelem předloženého účetnictví a dalších listinných důkazů. Podle tohoto judikátu lze namítat (formou stížnosti) nezákonnost takového postupu správce daně.