Ustanovení § 115 odst. 2 daňového řádu uvádí: „Provádí-li odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování, seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků. Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k odlišnému právnímu názoru, než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele.
Správce daně byl toho názoru, že lhůtu pro vyjádření se (ve výše uvedeném smyslu) nelze prodloužit, a že proto podání žádosti o prodloužení této lhůty nemá žádné účinky (tj. že neprodloužená lhůta marně uplyne).
Nejvyšší správní soud však s takovýmto názorem správce daně nesouhlasí. Ve svém rozhodnutí ze dne 22.3.2017 čj. 1 Afs 321/2016 (žalobce: FULGUR BATTMAN) konstatoval:
[21] Ve znění zákona rozhodném pro nyní projednávanou věc (tedy ve znění novelizovaném) nic nebránilo možnosti lhůtu dle § 115 odst. 2 prodloužit, a to za podmínek obecného ustanovení § 36 daňového řádu.
Přitom NSS vůči argumentům správce daně uvedl, že se:
- jedná o lhůtu správcovskou a nikoli zákonnou, pročež se v plné míře uplatní norma uvedené v první větě ustanovení § 36/1 daňového řádu
- nejedná o lhůtu, kterou má na mysli § 36/5 daňového řádu; toto ustanovení se vztahuje pouze na uplynutí lhůty, v důsledku něhož dochází k zániku hmotného práva; pokud se však jedná (jako v tomto případě) o lhůtu pro uplatnění procesního práva (např. lhůta pro vyjádření se k podkladům), tak se na ni ustanovení § 36/5 daňového řádu nevztahuje a tedy možnost jejího prodloužení není vyloučena.