Nejvyšší správní soud ve věci 10 Afs 71/2016-44 dne 18.1.2018 usnesením rozhodl, že položí Soudnímu dvoru Evropské unie následující dvě předběžné otázky:
1. Je možné čl. 90 odst. 2 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11. 12. 2006, s. 1) vykládat s ohledem na zásadu daňové neutrality a zásadu proporcionality tak, že členským státům umožňuje odchylnou úpravou stanovit takové podmínky, které pro určité případy vyloučí snížení základu daně v případě částečného nebo úplného nezaplacení ceny?
2. Je-li odpověď na otázku 1. kladná, je v rozporu se smyslem čl. 90 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11. 12. 2006, s. 1) taková vnitrostátní právní úprava, která znemožňuje plátci daně z přidané hodnoty provést opravu výše daně, jestliže mu vznikla povinnost přiznat daň při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci, který za plnění zaplatil jen částečně nebo vůbec a který následně přestal být plátcem daně z přidané hodnoty?
V daném případě jde konkrétně o to, že žalobkyně (a současně stěžovatelka) vykázala přiznání DPH nadměrný odpočet. V předmětném zdaňovacím období provedla opravu výše daně na výstupu podle § 44 zákona o DPH, tedy provedla opravu výše daně u pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení. Správce daně tuto opravu (snížení) výše daně neuznal s argumentací, že dlužník přestal být plátcem DPH (s odkazem na § 44/3 zákona o DPH). Žalobkyně (stěžovatelka) tvrdí, že tato podmínka je v rozporu s právem EU.