Ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 1/2012 ze dne 31.1.2012 bylo pod číslem 2454/2012 publikováno rozhodnutí NSS ze dne 23.8.2011 čj. 5 Afs 37/2011-77 týkající se tzv. závazného posouzení dle § 34b zákona o správě daní a poplatků (dnes upraveno v § 132 a 133 daňového řádu). Z tohoto judikátu stojí za pozornost tyto úvahy – právní věty:
- Nejedná se materiálně o rozhodnutí, proto je vyloučeno ze soudního přezkumu: Ačkoli je rozhodnutí o závazném posouzení vydávané dle § 34b ZSDP za „rozhodnutí“ v zákoně označeno a obsahuje formální náležitosti rozhodnutí podle § 32 ZSDP, nelze jej po materiální stránce za správní akt ve smyslu § 65 SŘS považovat. Jeho soudní přezkum je dle § 70 písm. a) SŘS vyloučen.
- Není povinnost podnikatele se rozhodnutím o závazném posouzení řídit: Vydáním rozhodnutí o závazném posouzení dle § 34b ZSDP správce daně daňovému subjektu žádná práva ani povinnosti neukládá, taktéž ničeho nemění na jeho existujících právech a povinnostech, pouze stanoveným způsobem právně posuzuje daňovým způsobem deklarovanou daňovou situaci (finanční operaci) a vymezuje daňové důsledky z tohoto posouzení pro daňový subjekt vyplývající. Povinnost daňového subjektu řídit se názorem vyjádřeným v rozhodnutí o závazném posouzení není jeho vydáním založena.
- Rozhodnutí je závazné pro správce daně, a to při stanovení daně: Povinnost respektovat závěry v rozhodnutí o závazném posouzení učiněné stíhá pouze správce daně, který bude rozhodovat o daňové povinnosti stěžovatele, a to za předpokladu, že v době rozhodování o daňové povinnosti je skutečný stav věci totožný s údaji, na jejichž základě bylo závazné posouzení vydáno. Povinnost ctít závěry závazného posouzení vzniká správci daně dle § 34b odst. 4 ZSDP v nalézacím řízení, tj. při stanovení daně.