Stěží bychom hledali lepší popis chování úředníků finančních úřadů (bohužel !), než text, který uvedl Sir James Fitzjames Stephen v roce 1883 ve své knize History of the Criminal Law of England (Vol. 1, s. 442):
It is far pleasanter to sit comfortably in the shade rubbing red pepper into a poor devil’s eyes than to go about in the sun hunting up evidence.
Pro širší kontext je dobré uvést delší pasáž této knihy:
Během diskusí o indickém trestním řádu v roce 1872 byla učiněna některá pozorování ohledně důvodů, které občas vedou domorodé policisty k mučení vězňů. Zkušený civilní důstojník poznamenal: „Je v tom spousta lenosti.“ Je daleko „příjemnější sedět pohodlně ve stínu a vtírat červenou papriku do chudákových očí, než chodit na slunci a hledat důkazy. “ Byl to pro mě nový pohled, ale nepochybuji o jeho pravdě.
Myslím, že se tomu skutečně velmi často podobá (bohužel!) chování úředníků finančních úřadů, kteří místo aby pracně hledali důkazy o podstatných skutkových otázkách, raději sedí v pohodlí svých kanceláří a říkají (nebo často jen píší) nebohému daňovému poplatníkovi „tvé argumenty a důkazy mne stále ještě dostatečně nepřesvědčili, hledej dál, nebo tě doměřím!„