Dřívější judikatura Nejvyššího soudu opakovaně konstatovala (např. rozsudek ze dne 30.9.2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007 nebo ze dne 29.4.20013 sp. zn. 29 Cdo 2363/2011), týkající se ještě předchozího obchodního zákoníku (ve znění účinném do konce roku 2013), že aby valná hromada (s.r.o. nebo a.s.) mohla rozhodnout o rozdělení zisku, nesmí být v době jejího rozhodování údaje v účetní závěrce, na jejímž základě zisk rozděluje, starší šesti měsíců. Pokud tedy účetnímu období je kalendářní rok ( tedy závěrkovým dnem je 31.12.), pak se taková valná hromada musela konat nejpozději 30. 6. příštího roku. Podle této judikatury platilo, že pokud se valná hromada konala později, nezaložilo její rozhodnutí oporu pro vznik práva na výplatu; došlo-li přesto k výplatě, dělo se tak neoprávněně a společnosti vznikalo právo na vydání bezdůvodného obohacení.
Z novější komentářové literatury (viz: ŠTENGLOVÁ, Ivana, Bohumil HAVEL, Filip CILEČEK, Petr KUHN a Petr ŠUK, 2017. Zákon o obchodních korporacích: komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck. ISBN 978-80-7400-540-4, str. 387 a 688) vyplývá, že v poměrech nového práva (po skončení platnosti „starého“ obchodního zákoníku) došlo k názorovému posunu (přitom není bez významu, že autorem předmětného textu zmíněné publikace je soudce Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šuk, který členem senátu č 27, který tvoří judikaturu právě na úseku práva obchodních společností), z něhož vyplývá, že valná hromada společnosti s ručením omezeným i akciové společnosti může o rozdělení zisku za předchozí rok rozhodnout i později než po šesti měsících; tedy pokud účetním obdobím je kalendářní rok, může se taková valná hromada konat i po 30.6. následujícího roku (nejpozději však do 31. 12. následujícího roku).
Zcela konkrétně řečeno, o rozdělení zisku za rok 2017 může valná hromada rozhodnout i později než 30. 6. 2018 ( nejpozději však 31.12.2018).