Také jste při podání dubnového přiznání k DPH půjčili státu?

Zdálo by se nepochybné, že fakticky jediným zdrojem úvěrového financování státního rozpočtu jsou státní dluhopisy. Český stát ovšem přišel s „geniálním“ řešením: změnou zákona o DPH. Odpočet DPH lze totiž od 1.4.2011 uplatnit až tehdy, když máme v držení daňový doklad od dodavatele. To prakticky znamená, že zatímco dodavatel odvede DPH státu již ke dni uskutečnění plnění (tedy například již za duben), tak jeho odběratel získá od státu DPH až tehdy, kdy obdrží daňový doklad, což v častých případech bude až v dalším měsíci (tedy například za květen) – stát tedy takto tímto způsobem získá bezúročný a zákonem vynutitelný úvěr od podnikatelů na dobu minimálně jednoho měsíce (u čtvrtletních plátců DPH dokonce jednoho čtvrtletí).

Novelou zákona o dani z přidané hodnoty č. 47/2011 Sb. došlo z účinností od 1.4.2011 ke změně ustanovení § 73 tohoto zákona, v jejímž důsledku platí, že podmínkou pro uplatnění odpočtu DPH se nově stalo i mít v držení daňový doklad vystavený dodavatelem. Jinými slovy řečeno: Až v tom zdaňovacím období (měsíci nebo čtvrtletí), ve kterém odběrateli (objednateli, kupujícímu) skutečně dojde od dodavatele (prodávajícího) daňový doklad, tak až v něm si může tento odběratel uplatnit nárok na odpočet DPH, a to bez ohledu na skutečnost, že toto zdanitelné plnění se uskutečnilo již v měsíci nebo čtvrtletí) předcházejícím. K tomu je potřeba si uvědomit, že dle § 26 zákona o DPH platilo a stále platí, že dodavatel je povinen daňový doklad vystavit ve lhůtě do 15 dní od uskutečnění zdanitelného plnění (či přijetí zálohy).

Je tedy zcela v souladu se zákonem, pokud dodavatel, který uskuteční zdanitelné plnění například ke dni 20.4.2011, vystaví na toto plnění daňový doklad až dne 5.5.2011 (tedy  15. den po uskutečnění plnění). V takovém případě dodavatel přizná a odvede DPH na výstupu ve svém přiznání za duben, zatímco odběratel uplatní odpočet DPH ze stejného plnění až v přiznání za květen (protože zcela nepochybně nemohl daňový doklad obdržet již v měsíci dubnu, když tento doklad byl vystaven až v květnu). Dlužno poznamenat, že až do předmětné novely účinné od 1.4.2011 by si takový odběratel uplatnil odpočet DPH již za měsíc duben, protože byl rozhodující pouze údaj o datu zdanitelného plnění a nikoli datum, kdy obdržel doklad.

Stejné důsledky bude i mít případ, kdy sice dodavatel vystaví daňový doklad již v dubnu, konkrétně třeba dne 29.4.2011, ale tento doklad obdrží odběratel poštou až dne 2.5.2011 (a to i při splnění předpokladu, že pošta doručí zásilku již další pracovní den po 29.4.2011, tedy právě v pondělí 2.5.2011). I v tomto případě tedy odběratel uplatní odpočet DPH až v květnu, protože až v květnu obdržel předmětný daňový doklad, a to bez ohledu na skutečnost, že tento doklad byl vystaven již v dubnu.

Co ale dělat v případě, kdy odběratel obdrží dne 29.4.2011 daňový doklad, který dle svého textu byl vystaven dne 28.4.2011? Jak tento odběratel při případné následně kontrole finančního úřadu prokáže, že mu skutečně vznikl nárok na odpočet již v dubnu, tedy že dle novelizovaného § 73 zákona o DPH měl tento doklad v držení již v dubnu a nikoli až v květnu? Samozřejmě, poučený a dostatečně obezřetný podnikatel by mohl mít nějakým způsobem vedenou evidenci došlé pošty, včetně toho, že došlé dopisy (tedy včetně daňových dokladů) opatřuje datumovým razítkem „DOŠLO DNE:“. Ale to samo o sobě nemusí být pro správce daně dostatečným důkazem, protože to neosvědčuje faktický stav věcí, ale pouze existenci nějaké (nadto pouze soukromé) listiny popisující nějaký stav. Lze pak jistě doporučit, schovávat si u došlých daňových dokladů (faktur) také obálku, ve které byly poštou doručeny, a spoléhat se pak na platnost vyvratitelné domněnky (opřené spíše chatrně snad jenom o princip ochrany dobré víry než o pozitivní právo), že dopis byl doručen následující pracovní den po dni uvedenému na této obálce v datumovém razítku (osvědčujícím datum odeslání).

Každý podnikatel z praxe jistě potvrdí, že v tuzemsku je takřka pravidlem, že dodavatelé vystavují své daňové doklady při maximálním využití zákonné 15-ti denní lhůty (a proč by také ne, když je to v souladu s pozitivně-právní úpravou?).  I pokud bychom vycházeli z teoreticky ideálního předpokladu, že jednotlivá plnění se v průběhu měsíce uskutečňují v čase přibližně rovnoměrně (tj. že celkové suma všech plnění uskutečněných za měsíc dodavateli v celé ČR se rozdělí rovnoměrně do všech pracovních dní tohoto měsíce), pak lze snadno dovodit (pokud budou doklady vystavovány 15. den po uskutečnění plnění), že cca. 50% všech plnění uskutečněných v daném měsíci bude mít doklad vystavený tak, že odběrateli dojde až v následujícím měsíci, tedy že cca. 50% všech plnění uskutečněných v měsíci dubnu bude mít nejméně o jeden měsíc odložen odpočet DPH u zákazníka. Přitom je potřeba doplnit, že výše uvedená teoretická rovnoměrnost v čase je spíše proti praktickému pozorování, když je zřejmé, že velká skupina podnikatelů provádí svá plnění tak, že mají datum uskutečnění vždy k posedlému dni měsíce.

Je tedy po mém soudu nepochybné, že stát zde pod pláštíkem boje proti daňovým únikům (pod který, jak se zdá, se stále více bude schovávat /a to nejen v ČR/ stále více opatření fakticky směřující k oklešťování základních ústavně-právních principů) ve skutečnosti docílil těchto dvou zcela jiných (a to jistě nikoli náhodou) základních efektů:

1) Ke dni 25.5.2011 (v případě čtvrtletních plátců DPH až ke dni 25.7.2011) dojde k výraznému zvýšení příjmů státního rozpočtu na DPH, když velká část zdanitelných plnění uskutečněných (a na výstupu přiznaných) v měsíci dubnu bude do odpočtu nárokována až o měsíc později; tedy DPH na výstupu bude prodávajícími odvedeno na účet FÚ již ke dni 25.5.2011, zatímco nárok na odpočet z určité části stejných plnění bude kupujícími uplatněn až ke dni 25.6.2011 (a státem fakticky vrácen až cca. 10.7.2011)

2) Zase o další stupeň se zvýšila už tak velmi značná právní nejistota všech podnikatelů, když nyní pro nárok na dopočet musí prokazovat další skutečnost, a sice datum, kdy jim ten který daňový doklad byl doručen, přičemž je zřejmé, že se právě tento údaj objektivně s jistotou prokázat nedá (s výjimkou spíše mezních případů doporučené zásilky s dodejkou nebo zaslání do datových schránek). Jinak řečeno: Navzdory konstantní právní doktríně a judikatuře prakticky v celém „civilizované a demokratickém“ světě, která za základní atributy právního státu staví principy právní jistoty a předvídatelnosti a teké maximálního omezování možnosti libovůle ze strany státu, tato změna jde cestou právě opačnou, tj. právní jistota a předvídatelnost se výrazně snižuje a tím také roste množnost libovůle ze strany státních orgánů.