Pro jakéhokoli zaměstnavatele je velmi důležité si uvědomit alespoň toto právní minimum (viz zejména § 20 a 72 zákoníku práce):
1) Rozvázání pracovního poměru (jako právní úkon) je považováno za platný právní úkon, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti nedovolá. Jedná se tzv. princip relativní neplatnosti právních úkonů. Neplatnosti rozvázání pracovního poměru se může zaměstnanec (ale i zaměstnavatel) domáhat u soudu ve lhůtě do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr tímto rozvázáním skončit (žaloba na neplatnosti rozvázání pracovního poměru).
2) Vznik pracovního poměru je považování za platný právní úkon teprve tehdy, pokud byly sjednání všechny podstatné náležitosti. Zde se tedy jedná o princip absolutní neplatnosti právních úkonů. Pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce jsou platným právním úkonem teprve tehdy, pokud v nich byly řádně sjednány podstatné náležitosti.