Právní teorie podává (viz například Kpapp V., Teorie práva, C.H. Beck 1995), str. 184), že problém zneužití práva (abusus iuris) je poměrně starý, přičemž se zde střetávají dvě koncepce: individualistická a sociální. Individualistická koncepce má svůj původ v římském právu „Nullus videtour dolo facere, qiu iure suo utitur“ (nekoná protiprávně, kdo využívá svoje práva). Pro oblast anglického práva tuto individualistickou koncepci vyjádřil soudce Lord Halsbury v proslulém precedenčním rozhodnutí ve věci Bradford v. Pickles 1895 zejména těmito slovy „If it was a lawful act, however ill the motive might be, he had a right to do it. If it was an unlawful act, however good his motive might be, he would have no right to do it. Motives and intentions in such a question as is now before your Lordships seem to me to be absolutely irrelevant.“
V oblasti kontinentálního práva převládá dnes (bohužel!) tzv. sociální koncepce subjektivního práva, která možnost zneužití subjektivního práva připouštějí.