V mém „oblíbeném“ (nebo zoufalém? … ne ne, takové slovo nepatří do slovníku klasicko-liberálního, resp. pravicově libertariánského daňového poradce) boji za správný výklad a aplikaci ustanovení § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu (před rokem 2011 prakticky shodně § 31 odst. 8 písm. c) zákona o správě daní a poplatků) je velmi zajímavým příspěvkem judikát NSS ze dne 27.7.2007 ve věci „J.K.“ čj. 5 Afs 129/2006.
Je z něj možno citovat:
Ve smyslu ust. § 31 odst. 8 písm. c) cit. zákona prokazuje správce daně existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost a správnost či úplnost účetnictví a jiných záznamů a evidencí vedených daňovým subjektem. Existenci žádných skutečností, kterými by správce daně vyvrátil skutečnosti stěžovatelem prokazované, a dle jeho přesvědčení prokázané, však správce daně neprokázal, když pouze vyslovil pochybnosti.
Žalovaný však nikterak neprokázal, že práce byly provedeny jinak, než deklaroval stěžovatel (neboť nezpochybnil, že provedeny byly) a veškerou svoji argumentaci opírá pouze o „odůvodněné“ pochybnosti, domněnky a nesrovnalosti v písemnostech.
Žalovaný tak zcela nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 31 odst. 8 písm. c) cit. zákona, když neprokázal, že skutečnosti žalobcem tvrzené nenastaly nebo alespoň nastat ani nemohly.
(..) přitom tvrzení ve výpovědích učiněná pouze zpochybnil, ale nevyvrátil, ale ani nezkoumal, žádné relevantní skutečnosti, na základě kterých by tvrzení stěžovatele vyvrátit mohl.
Pro daňové subjekty mimořádně užitečný judikát, protože se zde výslovně „normuje“:
-
nestačí pouze vyslovit pochybnosti – správce daně musí prokázat existenci skutečností, kterými by správce daně vyvrátil skutečnosti prokazované daňovým subjektem
- obsahem důkazního břemena správce daně je prokázat, že práce byly provedeny jinak, než deklaroval daňový subjekt
- obsahem důkazního břemene správce daně je prokázat, že skutečnosti tvrzené daňovým subjektem (i) nenastaly nebo alespoň (ii) nastat ani nemohly.
-
obsahem důkazního břemene správce daně je vyvrátit, nikoli pouze zpochybnit; přitom soud výslovně uvádí, že FÚ je povinen zkoumat relevantní skutečnosti, na základě kterých by vyvrátit mohl.